Jablka

Jablka provázejí člověka již od pradávna, stačí pomyslet na Adama a Evu nebo Viléma Tella, na říšské jablko nebo jablko sváru. Keltové, Germáni a celá řada dalších národů uctívala jabloně a přisuzovala jim zvláštní schopnosti.

Jablko je nejoblíbenějším ovocem Čechů. Ročně ho sní v různých formách na 23 kilogramů na osobu (jablečné džusy a jiné jablečné produkty v to nepočítaje). I ve Švýcarsku, Rakousku nebo Německu je jablko považováno za typické ovoce denní spotřeby.
Původ jablka sahá do Malé Asie, odkud se rozšířilo do Řecka a Itálie. Jablka byla v té době sice již známá, ale nebyla považována za poživatelná (planá jablka). Až teprve Římané přinesli jablka do našich zeměpisných šířek a vyvinuli první techniku šlechtění – štěpování. Tato metoda zůstala do dnešních dob jediným způsobem rozmnožování stolních jablek.

Dnešní šlechtěná jablka vyžadují humózní zahradní půdu s obsahem jílu a vápníku. Je třeba ji udržovat vlhkou, ale zabránit hromadění vody. Jabloně umísťujeme na slunných, mírně chráněných stanovištích, neboť ve vyšších polohách nebo na větrných stanovištích hrozí nebezpečí, že květy při pozdních mrazech umrznou. Obvyklé odrůdy jablek stejně jako námi nabízené dřeviny jsou ovšem velmi robustní, kromě toho je zimní chlad potřebný pro pozdější tvorbu květů.
Kořeny jabloní jsou spíše mělké a ploché, a proto je třeba dbát při sázení na dostatečný odstup mezi jednotlivými rostlinami.

Mladé jabloně se zastřihují teprve na konci února, aby strom už neponičily mrazy. Asi od pátého roku růstu stromu je řez možné provést již dříve. Jabloně zasazené na podzim se zastřihují na jaře následujícího roku, jabloně zasazené na jaře se zastřihují ihned. Podél kmenu se vytváří vícero jednoletých postranních výhonků. Vyberte asi 3 – 5 nejsilnějších z nich, ty budou později vytvářet korunu stromu, všechny ostatní slabé výhonky je třeba odstranit. V každém případě je nezbytné odstranit konkurenční výhon, tedy ten, který konkuruje hlavnímu výhonu. Prodloužení kmínku (střední nebo hlavní výhon) spolu se 3 – 5 postrannímu výhonky je poté třeba podstatně zkrátit. Zkrácení se provádí před vnějším pupenem, aby se výhonky vyvíjely směrem ven a koruně stromu se tak dostalo více světla a vzduchu. Po roce se pak provádí výchovný řez. Tehdy se jako první odstraňují konkurenční výhony a všechny výhony směřující do středu koruny. Poté následuje zkrácení hlavního výhonu a všech postranních výhonků za prvním vnějším pupenem.

S prvními květy lze nezávisle na stanovišti a půdě počítat od 2. – 3. roku pěstování, květenství trvá podle odrůdy od května do června. Jabloně nejsou samosprašné, tzn. je nutná přítomnost vhodného opylovače v jejich blízkosti.

„An apple a day – keeps the doctor away“. Toto staré anglické přísloví lze volně přeložit jako „Místo lékaře jedno jablko denně“.
Jablko skutečně od pradávna platí za léčivý prostředek. Řídí činnost střev a užívá se v domácí medicíně proti zácpě (v kuse) nebo při průjmu (strouhané). Jeho vysoký obsah pektinu snižuje obsah cholesterolu, chrání před onemocněním plic, obsahuje látky snižující riziko rakovinových onemocnění a jiné.
Jablečná slupka se jí vždy spolu s jablkem, neboť obsahuje většinu (až 70%) všech vitamínů a minerálních látek. Jablka se kromě toho výborně hodí jako občasný prostředek péče o chrup. Obsažené ovocné kyseliny a balastní látky mají na zuby čistící účinek a působí podobně jako žvýkačka.