Topinambur - dietní brambora

Topinamburu se také říká dietní brambora, avšak nepatří do čeledi lilkovitých a nemají s brambory, tak jak je známe, příliš mnoho co dočinění. Patří do čeledi hvězdicovitých a jsou příbuzné spíše se slunečnicemi.

Domovem topinamburu je střední a severní Amerika a během 18. století se těšil velké oblíbenosti i v Evropě. Dočasně dokonce vytlačil i brambory. V současnosti je k sehnání jen zřídka, platí za delikatesu a je opět – rovněž díky vysokým hodnotám polysacharidu inulinu – stále známější a oblíbenější.

Inulin se na základě působení enzymů a kyselin přeměňuje na speciálně pro diabetiky snesitelnou formu cukru. K tomu je navíc topinambur důležitým zdrojem minerálních látek a přirozeně snižuje chuť k jídlu. Často naleznete přípravky pro snížení apetitu obsahující výtažky z topinamburu.

Topinambur nemá žádné zvláštní nároky na půdu a stanoviště. Dorůstá do výšky až 3,5 metru, květy (podobné slunečnici) se objevují později. Pozdější doba kvetení a s tím související pozdní tvorba semen znamená hrozbu pro množení rostliny, a je tudíž nucena se množit vegetativně, tedy kořenovými hlízami.

Pěstování je stejné jako u brambor tedy v brázdách, odstupy řádků 75 cm, odstup hlízy od hlízy asi 30-35 cm. Ty se tvoří během července nebo srpna a mohou být stále čerstvé sklízeny od podzimu až do jara, dokonce i v zimě, neboť snesou mrazy až -30^oC.

Malé až středně velké bramborům podobné hrbolaté hlízy se žlutou, hnědou, fialovou nebo červenou slupkou, ale se stále bílo-žlutou dužinou připomínají svojí chutí artyčoky a nebo čerstvé ořechy. Slupka je tenoučká, proto se nemusí bezpodmínečně loupat, postačí dobře okartáčovat. Zpracování je podobné jako u brambor, vařené, dušené nebo pečené v salátech, polévkách, zapečených nákypech atd.