Chřest

Chřest je považován již od dob antiky za nejcennější zeleninu, přestože jeho cílené pěstování kvůli chuti následovalo až později. Řekové užívali divoký chřest především jako bylinu na léčení nejrůznějších onemocnění. Byli to však Římané, kteří chřest poprvé začali pěstovat jako zeleninu. V současnosti je chřest téměř celosvětově považován za mimořádně chutnou, ale zároveň drahou zeleninu. V Německu je bílý chřest více ceněn než v jiných zemích, kde je upřednostňován kvůli své silnější chuti zelený chřest.

Pěstování chřestu je nákladné a jeho sklizeň velmi pracná. Ještě dnes je chřest prakkticky všude vyrýpáván ručně, což ospravedlňuje jeho vysokou cenu.

Rozlišujeme mezi bílým, zeleným a také purpurovým chřestem, přičemž poslední z nich je k dostání jen zřídka. Zelená popř. purpurová barva vzniká tak, že chřest vyroste ven z půdy a je vystaven slunečním paprskům, zatímco bílý chřest vyrostl zcela pod zemí.

Stanoviště by mělo být slunné a chráněné, důležité je rychlé oteplení půdy. Půda musí být humózní, hluboká a lehce písčitá. Díky podílu písku se půda lépe ohřeje a stonky lépe prorazí půdou. Doporučuje se příprava půdy: Na podzim před pěstováním půdu dobrých 70 cm hluboko zoráme a zapracujeme dostatečné množství kompostu nebo rašeliny jakož i 100 g fosforečného a draselného hnojiva na jeden m².

Nikdy nepěstujeme chřest po chřestu! Právě u chřestu musíme počítat s velkým úpadkem úrody. Dokonce ani po 10 letech není půda dostatečně zregenerovaná.

Brázdy by měly být vykopány v odstupu až 1,50 metru, hluboké 30-40 cm a asi 30 cm široké. Vykopaná půda by měla být navršena po stranách.
Kořeny chřestu by měli být neprodleně vysazeny. Není-li to možné, pak je uskladněte v chladu a suchu. Kořeny by měli být umístěny do brázdy, zakryty asi 10 cm půdy a následně zality. Špička kořenové hlavy musí ležet asi 15 cm pod zemí. Potom pravidelně zaléváme a odstraňujeme plevel. Uvadlé listí na podzim odstraníme, spálíme nebo zlikvidujeme do bio-odpadu, protože by jím mohly šířit nemoci.

Ve 2. roce v létě přidáme vícesložkové hnojivo a brázdy pomalu doplňujeme, jestliže už se tak nestalo samovolně.

Od 3. roku během jara náspy zasypeme zemí, asi 20-30 cm vysoko, dole jsou brázdy široké 70-80 cm, nahoře asi 50 cm. Ve třetím roce, zhruba od května, může začít sklizeň. Správné období nastane, když bude zem u povrchu brázdy lehce nadzdvižená a porušená. Stonky by v této době měli dosáhnout délky asi 20 cm. Stonky chřestu uvolníme a odřízneme, jámu následně opět uzavřeme lžící. Chřest za příznivých povětrnostních podmínek roste velmi rychle, a může být potom denně sklízen. Poslední den sklizně je tradičně 24. června, poté mají rostliny dostatečnou dobu na regeneraci. V následujících letech můžeme opět sklízet, při dobré péči až po dobu 10 let.

Práce se zakrýváním brázd se týká pouze bílého chřestu, u zeleného nebo purpurového chřestu si tuto práci můžeme ušetřit.

Jistě jste již viděli pole s chřestem zakrytá černou nebo průhlednou fólií. Díky speciálně vyvinuté průhledné fólii je urychlen začátek sklizně, protože půda zůstává déle zahřátá. Černá fólie slouží pouze k tomu, aby k bílému chřestu nepronikalo žádné sluneční záření, stačí jen malý okamžik, aby se bílé hlavičky zbarvily do fialova. Na chuť to však nemá žádný vliv, je to pouze otázka vzhledu.